Pokud tahle parta působila na svém debutu alespoň trochu svěže a neoposlouchaně (i v rámci celé retro vlny), pak její druhé album „Sea Of Cowards“ značnou část nadějí do ní vkládaných maže. Všechna progresivita a kouzlo se poděly neznámo kam, songy vycházejí z toho, co již bylo před rokem vyřčeno, nicméně kapelu nikam naposouvají. Ta se až příliš zasekává u monotónně nervní pózy své hlavní performerky a kytary zde zní jakoby kapela půlhodinu ladila v bluesové tónině. Dvojka „Sea Of Cowards“ je (na rozdíl od debutu „Horehound“) dílem, které silně postrádá opěrné momenty, nějaké výrazné skladby, ale i jakous takous osobitost. Pryč jsou nadějné vyhlídky na to, že se do budoucna budou THE DEAD WEATHER vyvíjet a s každým dalším albem zlepšovat. Místo toho, aby dnes poměrně uspokojivý debut „Horehound“ působil jako rozjezd a první, tak trochu menší, ale přeci jen pevný krůček vzhůru, působí oproti „Sea Of Coward“ jako masakrální veledílo, které se před rokem vytasilo s třaskavou směsí šedesátkové psychedelie, vytrhávající krvelačné bluesové kořeny ze srdcí všech zatracenců z amerického Jihu. Tohle je však velmi nezajímavé pokračování.